http://www.parkan.strakonice.cz/
http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk

Historie klubu

Dalo by se říci, že tým existuje již od nepaměti. Je prakticky složen ze dvou částí. Z „tvrdého jádra“ a „zbytku“. Do „tvrdého jádra“ patří: Došek ( Ladislav Frk ), Rimďa ( Miroslav Pek ), Rich ( Richard David ), Jarovič ( Jaroslav Zedník ) a Dave ( David Pek ). Těchto pět hráčů se zná od těch nejpradávnějších prvopočátků svých životů a má za sebou nepočítaně zápasů, srandamatchů a překopávaných, jež se nejčastěji odehrávali na pískovém hřišti „u pekárny“ na sídlišti ve Vimperku. K těmto „akcím“ přibyly každonedělní zápasy v tělocvičně II.ZŠ ve Vimperku. Za nějakých osm let se tam vystřídalo poměrně dost hráčů, ale tahle pětice vydržela, a co víc, až na výjimky, hrála většinou spolu. Na rozhraní „tvrdého jádra“ a „zbytku“ je Vojtoň ( Vojtěch Kříž ), jenž si od počátku svých středoškolských studií začal poctivě připisovat start po startu v nedělních tělocvičnách, překonal pravidelnou hráčskou obměnu, až se vyvrbil v další ze stálic.

A teď k tomu, jak se z téhle party stal „oficiální“ klub. Popravdě řečeno, nás nikdy nenapadlo, hrát sálovku na jiné úrovni, než byly nedělní zápasy. S nápadem "přišel" Došek, který byl na dokopné Šumavanu Vimperk nucen ( i přes svůj odpor a fakt, že je skoroabstinentem ) svým spoluhráčem M.Vozobulem alias Jimmym ke konzumaci alkoholu. Pod jeho vlivem byl donucen přikývnout na nabídku, stát se členem týmu TABALKO, hrající každoročně vimperskou sálovku. O této skutečnosti informoval zbytek „tvrdého jádra“, což vedlo k prvotnímu impulzu a nápadu, založit vlastní tým. Otázky pojmenování týmu se s vtipem sobě vlastním zhostil Rich a JELIMANI spatřili světlo světa. Nominačním sítem prošel z „nedělních tělocvičen“ bohužel jen gólman Ladislav Kotál alias Laco, což věstilo první komplikace. Blížící termín prvního zápasu se pohyboval kupředu mílovými kroky a jen rozdmýchal váhavé myšlenky o správnosti rozhodnutí přihlašovat se do dlouhodobější soutěže. Již tak dramatickou situaci ještě vyšperkoval los určující Jelimanům za prvního soupeře celek Tabalka v čele s Doškem.

4.12.2005 ( toto datum oficiálně uznáváme jako datum založení klubu ) cca hodinu před výkopem ( 13:30 ) jsme se dozvěděli, že golman Laco nebude, a tak jsme byli na zápas čtyři. Mezitím se Došek dozvěděl o velkém počtu hráčů Tabalka a svém přeřazení do týmu Sedmičky. Jeho rychlé přelezení k Jelimanům bylo tedy samozřejmou záležitostí, zbývalo jen Jarovičovo favoritem dojet pro Vojtoně, nažehlit Doškovi číslo na dres ( byla to 8-ička, co se Richovi v tom spěchu přimotala pod ruku) a zápas mohl začít. Začali jsme v jelimanském stylu a rychlými góly se dostali do vedení, pak se hra přelévala ze strany na stranu a po dramatickém závěru nakonec historicky první oficiální zápas Jelimanů skončil 5:5, což je vzhledem k tomu, že Tabalko nakonec celou soutěž vyhrálo, úspěch. A teď se dostáváme k tomu, jak se do týmu dostala naše dlouholetá jednička Venca Carda. Před třetím zápasem Vojtoň onemocněl, a my byli nuceni sehnat urychleně náhradu. Doslova na poslední chvíli napadl Doška s Richem právě Venca. Svým výkonem proti Sedmičce si řekl o pozici jedničky, a od té doby nechyběl v žádném zápase. Vojtoň se i díky své lenosti :-) s pozicí dvojky vyrovnal velmi dobře. Každý další zápas jsme hráli prakticky v jiném složení. Rich byl zraněn, Rimďa s Jarovičem nemocní a pokaždé jsme sehnali z nedělní tělocvičny někoho jiného. Takže nakonec plný počet utkání mají na kontě jenom Dave a paradoxně Došek, jenž měl ze začátku hrát úplně za jiný tým. Aby byla historie úplná, bude dobré alespoň zmínit jména těch, co oblékli jelimanský dres, byť třeba jen jednou : David Motloch, Zdeněk Modálek, Jan Hříbal, Jiří Galdia, Tomáš Janda a Michal Polata. Dva posledně jmenovaní se na konci sezony 2005/2006 rozhodli náš tým opustit a založit si vlastní – G Tým. Konec sezony přinesl do našeho týmu rozpačité pocity. Na jedné straně vládla malá spokojenost z toho, že jsme jako nováček odehráli až na jeden dobré zápasy se silnými soupeři, ale na druhé straně vládlo zklamání ze čtvrtého místa a hlavně z toho, že nás dva body dělili od celkového vítězství. Hlavně zápasy s Tabalkem a Tipsportem jsme mohli s ohledem na průběh dotáhnout do výhry . První sezona si tedy od nás vybrala docela krutou nováčkovskou daň, na druhou stranu nám dala spousty zkušeností, které nám budou v dalších sezonách určitě k užitku.

Do druhé sezony jsme přibrali k našemu „tvrdému jádru“ a dvěma brankářům tři nové členy. Dva Doškovo spoluhráče ze Šumavanu - Františka Kukačku alias Kukyho, Josefa Heřtu a pro obrovské zkušenosti a také pro zvětšení věkového průměru futsalovou legendu Jana Janouda ( Čolka ). Do druhého roku naší existence, vstupujeme v nových dresech a s vylepšeným názvem Dynamo Jelimani, což by měl být název konečný. Druhá sezona přinesla prakticky to samé co první, neuvěřitelné výkony, ale také neuvěřitelné propadáky. V konečném součtu byl ale tento rok pro Jelimany tragický – 6.místo z osmi týmů hovoří za vše.

Třetí sezona ještě ani nezačala a událostí už se stalo hromady. Opět jsme si pořídili nové dresy. Dále jsme také posílili hráčský kádr. Dozvěděli jsme se, že s největší pravděpodobností dojde k rozpuštění celku G Týmu, a tak jsme z jeho řad ulovili Milana Hrubého ( 9 ) a navrátilce Tomáše Jandu ( 8 ). Další z posil jsou přespolňáci Zdeněk Modálek ( 5 ) a Pavel Žůrek ( 11 ). Naše řady se také rozrostly o Tomáše Horáka, který bude vykonávat funkci vedoucího mužstva. Dále se musíme zmínit o 15.3.2007, tento den se náš tým stal oficiálním. Přesněji řečeno od tohoto data začínáme fungovat jako občanské sdružení, jež nese název o. s. Dynamo Jelimani – Vimperk. Přesto však uznáváme jako den založení klubu 4.12.2005. Vimperské ligy už se účastnit nebudeme a přihlašujeme se do oficiální futsalové soutěže, která spadá pod Českou federaci sálového fotbalu. Vánočního turnaje se však zúčastníme, máme totiž pořád nevyřízené účty s celkem Čkyně a nemůžeme si nechat ujít odplatu. Pozici hlavního trenéra přijal zkušený odborník, jež má za sebou mnoho úspěchů s mládežnickou kopanou, pan Josef Marc. Podle sestavených stanov bylo zvoleno vedení klubu, které se skládá z malé rady a jednatele klubu. Členy malé rady jsou: Josef Heřta, Jaroslav Zedník a Ladislav Frk. Jednatelem sdružení se stal Ladislav Frk. Čas se pohnul kupředu a dějí se další věci. Z předpokládané prachatické futsal ligy není nic a v následující sezoně ( 2007/2008 ) bude náš klub hrát Jihočeskou futsal ligu, což je o třídu výše, než jsme předpokládali. To je také důvod o další rozšíření kádru, novými členy klubu jsou: Pavel Němčák ( 4 ), Karel Černý ( 66 ), Karel Bakule ( 33 ), Martin Sova ( 99 ) a navrátilec z G-Týmu Michal Polata ( 55 ). Třetí sezonu jsme zahájili turnajem na umělé trávě v Českém Krumlově, pak následovala fyzická příprava, herní a vše bylo doplněno o přátelská utkání. Těsně před začátkem sezony byl trenér Josef Marc nucen odstoupit ze své funkce z rodinných důvodů. Přesněji řečeno neskončil, avšak jeho návrat na jelimanskou lavičku je neurčitého data. Premiérovou sezonu v krajské soutěži jsme tedy odehráli bez trenéra. Během ní docházelo k velkým změnám v sestavě, kterou jsme lepili, jak jen to šlo. Spousta hráčů odcházela a další zase přicházeli. Díky tomu také máme na soupisce snad nejvíce hráčů ze všech týmů. Sice jsme odehráli pár kvalitních zápasů, ale častěji jsme pouze přihlíželi nadělujícím lekcím od zkušenějších týmů. Konečné předposlední místo sice neodpovídá našim možnostem, ale vzhledem k dění uvnitř klubu se zřejmě lepší umístění tento rok uhrát nemohlo. Sezonu jsme zakončili debaklem v českém poháru. Alespoň malou náplastí byl vánoční vimperský turnaj, kde jsme obsadili slušné 3.místo, jež bylo vylepšeno radostí z čkyňského propádaku ( předposlední místo a to ještě až na pokutové kopy :) )

Sezona 2008/2009 se blíží a s ní i další změny uvnitř klubu. Opět budeme hrát jihočeskou futsal ligu, dále pak i vimperskou sálovku pod názvem Dynamo Jelimani „B“. Jako „A“ a „B“ tým to však nebereme, poněvadž složení obou celků, bude skoro stejné, takže většina hráčů si zahraje obě soutěže. Ke kroku hrát obě soutěže nás vedl pouze jediný faktor, a to radost ze sálovky. V nadcházející čtvrté jelimanské sezoně se můžeme tedy těšit na dvojnásobnou porci zápasů. V té budou k vidění staro/nové posily a zbrusu nové dresy. V této sezoně se toho událo opravdu mnoho. Opět jsme si mnohokrát vypili kalich smůly a dělali čest svému názvu. Avšak přes to všechno byla tato sezona zatím nejúspěšnější v jelimanské historii. Ve vimperské lize jsme prakticky neměli konkurenci, bohužel jsme si ale vybrali finálový duel jako den jediného herního výpadku a stálo nás to celkové prvenství. Museli jsme se tak spokojit pouze s druhým místem. Vánoční turnaj by měl mít asi samostatnou kapitolu, to byl totiž letos opravdu propadák. V prvním zápase jsme byli s pozdějším vítězem lepším týmem, ale smolná porážka nás poznamenala natolik, že až do konce turnaje byl od nás viděn přímo ostudný výkon, jež jsme přetavili v předposlední místo. V krajské lize jsme si v konečné tabulce oproti loňsku o jednu pozici polepšili a mohlo to být ještě mnohem lepší, postup do semifinále v play off byl opravdu na dosah a každý z nás na tento dvojduel jen tak nezapomene.

Před začátkem polojubilejní páté sezony se událo pár změn. Jedná se především o odchody z našich řad. Opustili nás Pavel Němčák a pak prakticky celé jádro ( Rich, Rimďa, Dave ) spolu s Vojtoněm. Hlavní orgán jádra - Došek, však zůstává a kolem něj se začíná vytvářet jádro nové. Z důvodu těchto odchodů už nebudeme hrát vimperskou sálovku, budeme se plně věnovat Jihočeské futsal lize a snažit se konečně prorazit i na tomto, pro nás doposud "nedobytném", poli. Vánoční turnaj bude muset proběhnout i za naší účasti, je totiž nezbytné odčinit loňský debakl a neúspěch. Příchodů sice není takové množství jako odchodů, kvantita je však vyvážena kvalitou. Radovan Mach získaný z Tipsportu bude posilou více než kvalitní. Stejně tak i Michal Pechlát s Michalem Novotným. Dresy poprvé nebudou měněny a již zřejmě definitivně našli svou konečnou podobu. Věnování se pouze krajské soutěži přineslo nakonec své ovoce. Do soutěže jsme vlétli parádně, i když jsme si neodpustili jelimanství v podobě prohospodařeného obrovského náskoku s Demolicí. V trendu dobrých výkonů jsme pokračovali i nadále, až z toho byla překvapivá šňůra vítězství a usazení se na čele tabulky, kde jsme vydrželi až do předposledního kola základní části. Z trůnu nás nakonec sesadil gigant této soutěže, českobudějovická Netáhla. I přesto to byl, po živoření v předešlých sezonách, velký úspěch a právem jsme si vysloužili nálepku překvapení sezony. I proto jsme šli do bojů v play off proti Demolici v roli mírného favorita. Očekávání jsme však nenaplnili. Dostáli jsme svému jménu a ukázali v plné kráse své jelimanství, vedení v obou zápasech jsme dokázali prohospodařit v konečné remízy a v penaltovém rozstřelu nám byl zlomen vaz úplně. Za zmínku ještě rozhodně stojí památný souboj, s konečným vítězem tohoto ročníku Sfingou, v základní části, kdy jsme dokázali otočit poločasovou porážku 0:5 na konečných 6:5. V této sezoně jsme tedy opět potvrdili pravidlo, že co sezona, to větší úspěch a má na tom také svůj podíl 3. místo ve Vánočním vimperském turnaji.

Čas letí a borci s věčně nespokojenou kytkou Jelimanem na srdci vstupují do další sezony, během níž oslaví 5 let vzniku klubu! Tento ročník bude zřejmě nejtěžší dosavadní zkouškou Jelimanů. Důvod je prostý. Jejich loňské úspěšné tažení základní částí volá po zopakování a možnost překvapení, jak tomu bylo v loni, už na jejich straně nebude, zbylo tedy pouze a jen očekávání. Do hry se po roční pauze vrací uzdravený Josef Heřta, a to je prakticky jediná změna ve složení kádru, proč také měnit úspěšnou sestavu. Cíle klubu pramenící z každosezonního vzestupu byli následující. Účast ve finále na Vánočním vimperském turnaji, v jihočeské futsal lize zopakovat loňskou sezonu v základní části ( hlavně herně ) a jako hlavní cíl - konečně projít čtvrtfinálovým sítem tohoto pro nás zatím zakletého dvojutkání. Cíle se nakonec proměnily v jednu velkou utopii. Podařilo se splnit akorát účast ve finále vimperského turnaje, což byla ale příčka konečná, z celkového vítězství se radoval náš finálový soupeř. Tím by optimistický výčet sezóny mohl skončit, dál už byla jen jedna velká bída a v konečném součtu nejhorší sezóna v historii. Protrápili jsme se prakticky celou sezónou a to jak herně, tak i výsledkově. Do play off jsme se dostali z poslední možné pozice a favorit soutěže nám hned v prvním vyřazovacím kole vystavil stopku. Malou náplastí mohl být alespoň fakt, že to neměl tak jednoduché jak očekával a v prvním utkání s námi dokonce prohrál. Dění a atmosféra uvnitř týmu nebyla z nejideálnějších, a tak se opakoval "scénář" z let minulých v podobě migrace hráčů. Během sezóny se zpět vrátili spoluzakladatelé klubu, bratři Pekové. A na jejím konci z klubu odešli dlouholetí Jelimani: Josef Heřta a Václav Carda.

Jelimanské základy poničené hanebnou sezónou jsme se snažili znovu "opravit" v té nadcházející ( 2011/2012 ). Svým dílem k tomu pomáhali i dvě nové tváře: Miroslav Turek a Jakub Pospíchal. Předsezónní cíle se týkali hlavně "vnitřního pláště" klubu, proto cíle ohledně umístění, či hry zůstali otevřené. Hned na začátku sezóny jsme si na travnatém povrchu v dalekých moravských končinách připsali nečekané druhé místo v turnaji Chass Cup 2011, abychom tento úspěch o týden později devalvovali ostudným vystoupením na travnatém turnaji Šumanoš Cup 2011. Ani zbylé dva turnaje v sezóně, tentokráte už na palubovkovém povrchu, úspěšná umístění nepřinesly. Vimperský Vánočák a Jávři Cup 2011 se nesly v duchu nenaplnění aktuálního herního potenciálu. Dlouhodobá soutěž pro nás znamenala kolísavé stavy, kdy se dobré okamžiky střídaly s těmi špatnými, a i když jsme nakonec uvízli na prvním nepostupovém místě pro play off, mohl zavládnout mírný optimismus. Poničená vnitřní konstrukce týmu se povedla vyztužit, většina negativ odstranit a tým je připraven vstříci dobrým jelimanským časům, které uvítá v nové dresové sadě, jenž je spolu s teplákovou soupravou v netradičním růžovém provedení. Oba úbory prošly celosezónní zatěžkávací zkouškou a snad i oni měly zásluhu na našem prvním místě v tabulce slušnosti v tomto ročníku.

Ročník 2012/2013 odstartoval opět už v letních měsících dvěma turnaji. Tentokráte s obrácenou úspěšností. Zatímco Chass Cup 2012 posloužil po herní stránce spíše jako odrazový můstek, jehož pozitivum byla jen stránka mimo sportovní, turnaj Šumava Open 2012 ( loňský Šumanoš Cup ) nesl stříbrný jelimanský punc, když nám k absolutnímu vrcholu chybělo pouze lepší zvládnutí finálového penaltového rozstřelu. Nedočkavé očekávání ostrých futsalových zápasů mnohačetně znásobila kapela Parkán ze Strakonic, která se chopila tvorby oficiální klubové hymny a jejíž výsledek předčil veškerá očekávání. Jedinou, za to velice kvalitní posilou této sezóny se stal mladičký Jan Děd ( Šroub ), do kádru zapadl, jakoby do něho patřil už dlouhá léta a spolupodílel se na úspěších tohoto ročníku. Výrazná výsledková i herní stopa byla Jelimany zanechána na všech třech jednodenních turnajích. Nejlepší sálovku jsme předváděli na Rumpál Cupu 2012, kde jsme, paradoxně jako neporažený celek, museli vzít za vděk vinou dvou nezvládnutých penaltových rozstřelů bramborovou medailí. O příčku výše jsme se posunuli na Vánočním vimperském turnaji 2012 a ještě o jednu na Jávři Cupu 2012. V tomto ročníku jsme přihlásili dlouhodobé soutěže dvě. Návrat po několika letech do vimperské futsal ligy jsme oslavili celkovým 2. místem a znovu skončili těsně pod vrcholem. Vystoupení v Jihočeské futsal lize lze hodnotit taktéž kladně, hlavně úvod soutěže byl velice povedený, výsledkově i herně jsme nepropadli ani s těmi největšími favority a živili naději na play off do posledního kola. V závěru soutěže jsme se bohužel nevyhnuli krátkodobému výpadku, což mělo za následek nejen několik provarů, ale také fakt, že nám uteklo play off o jeden jediný gól ze vzájemného skóre s Bizony. Jejich následné odstoupení, nás ale přeci jen do vyřazovacích bojů posunulo a dva parádní výkony, tak mohli připravit Strabagu Prachatice horké chvilky a hrozbu vyřazení, které favorit odvrátil prakticky za pět minut dvanáct.

Ročník 2013/2014 by se dal označit za jelimanskou agónii. Tradiční moravská výprava sice byla poprvé i s účastí Davida ( Davea ) Peka, ale jinak to s početností nebyla valná sláva, došlo to až k bodu, kdy jsme museli sahat do nejelimanských řad, stejně jako při následném Šumava Open ve sv. Máří. Výsledky podle toho dopadly a výši umístění byste v síni slávy hledali těžko. To byl také jeden z důvodů, proč se startovní listina tradičních, zimních, jednodenních turnajů ( Rumpál Cup, Jávři Cup a vimperský vánočák ), obešla bez jelimanského týmu. Zbývaly tedy dvě dlouhodobé soutěže: vimperská sálovka, v níž se představilo několik nových hráčů ( Matyáš Císař, Adam Klose a Václav Pankratz ) a krajská liga sálovky, v níž debutovaly posily dvě, Martin Šíp a Patrik Vaculka. Díky posledně jmenovanému nezeje síň slávy pro uplynulý ročník prázdnotou. Váca byl totiž vyhlášen nejlepším brankářem celé Jihočeské futsal ligy, čímž vyplýtval veškerá týmová pozitiva. Šanci na prvenství ve vimperské lize jsme ztratili někdy v polovině soutěže a o druhé i třetí místo jsme přišli neskutečným kolapsem v posledním zápase s Táckem United. Jihočeská futsal liga pro nás přichystala roli druhých do počtu, kdy jen díky několika světlým individuálním momentům nebylo umístění úplně to nejhorší. Docházka hrůzy vygradovala, a tak se v play off proti Tex Coloru ČB, postavilo pouze pět statečných. Favorit zvítězil vysokým rozdílem a ukončil, jako již tradičně ve čtvrtfinále, naší sezónu.

Laťka byla před startem ročníku 2014/2015 hodně nízko. Až tak, že nepřekročit ji by se rovnalo dalšímu z novodobých divů světa. Letní docházková ostuda se eliminovala jednoduchým řešením, žádný z turnajů se nepřihlásil. Po loňském utrpení nebylo jiné možnosti, než se pokusit o urobení několika změn. Přišly nové tváře: Václav „Tuřín“ Turek, Michal „Paklíč“ Šíp, Vladimír „Vlady“ Svěchota a Ladislav Kotál alias Laco. Skladba týmu se přeorganizovala a někteří služebně starší Jelimani nastupovali v sezóně pouze ve vimperské lize sálovky. Bohužel se nám v této soutěži vůbec nedařilo a mix špatných výsledků a přetrvávající nevábné docházky nestačil na víc, než na pátou příčku za pouhopouhé tři vítězství. Čímž se jen potvrdil neodvratitelný fakt o nezadržitelném konci jedné jelimanské éry. Z jednodenních turnajů jsme na Rumpál Cupu uzmuli bronz, potom co jsme bez ztráty kytičky vyhráli svoji skupinu, selhali v semifinále a byli šťastnější v penaltovém rozstřelu o třetí místo. Jávři Cup se nám naopak nevyvedl vůbec, předvedli jsme mátožné výkony již ve skupině a v prvním vyřazovacím kole jsme se pakovali, takže největší jelimanskou zajímavostí z této akce byl Tuřínem zapomenutý dres. Jihočeská futsal liga byla od samého začátku jiná písnička. Nově složený tým si v základní části vedl velmi dobře a v konkurenci silných celků obsadil třetí příčku. Tu ale v podivném play off tabulkovém modelu nepotvrdil, a díky jedinému nezvládnutému utkání s Bizony jsme se museli pakovat opět už ve čtvrtfinále. Slibné konstantní výkony v dlouhodobé soutěži snad dají zapomenout na nezdary minulosti a blýsknou na lepší jelimanské časy.

Kolečko času se však točí dál, na dveře klepe sezóna další a všichni Jelimani se už nemůžou dočkat. Tímto jsme se tedy dostali od jelimanského semínka až ke korunám současnosti, více postupem času…